Den 22. - Druhy den nakupovaci

Den jeste nakupovactejsi nez ten predchozi. Krome prochazeni bazaru krizem krazem uskutecnujeme jen kratky vypad na mistni hlavni postu, odkud konecne odesilame nasi baterii 24 pohledu. Krasne je, ze odeslani do zahranici stoji jen 1000 Rialu za kus (tj. neco pres dve koruny). Hned vedle posty si fotim zed mistnich kasaren, ktera jsou stejne jako vsechna kasarna po celem Iranu pomalovana uzasnymi obrazky tanku, letadel, hrdinu v uniformach a obcas i nejakym vlasteneckym heslem v anglictine. Domluvit se na fotce kasaren je kupodivu snazsi nez vyfoceni autobusaku v Teheranu. Na blbce s funkci holt clovek narazi vsude, i v Teheranu.
Po celodennim pobihani, domlouvani, vybirani, prepocitavani a dalsich kratochvilich konzumu nakonec konci v nasich igelitkach exkluzivni kolekce satku, tradicni perske prehozy z mistniho handycrafts shopu, obrazek honu na gazelu jakozto odveta za vyborne paprikove klobasy od pani Ottove, pro babicku rucne pletene ponoztky od dedy, kilo bonbonu a kilo caje (cca 60 000), 3 ks vodnich dymek (v prumeru za 130 000 za jednu) a vsehochut tabaku (5 000 Rialu za krabicku).
Totalne zplaveni, ale s baglama nadityma darky zbyva posledni rozlouceni s krasami Iranu. Navstevujeme mistni hammam - verejne lazne. Je to takova dira na konci ulicky, kde se prodavaji ryby a po zemi se vali spousta kurecich paratku. Po schodech vstupujeme do mistosti s otevrenym stropem a vita nas pan v bederni rousce. Kazdemu z nas dava take jednu, k tomu mejdlicko a samponecek a pak nas vpousti do lazni samotnych. To je obrovska mistnost se sprchama a nekolika generacemi plisni na zdech. Bezny zapadak by v tu chvili asi hned utek, ale my si uzivame nadherne rozkose ocisty tela, ktera je pak navic dovrsena chlazenou ZamZamkou. Skoda, ze na masaz uz neni cas.
Hned po koupeli se presunujeme k cestovce, kde nas asi po hodinovem cekani a dvojite porci varenych vazoli u pana Kebule naklada chlapik do auta a odvazi na vypadovku. Tam nasleduje dalsi asi pul hodinove cekani na bus z Teheranu. Nastupujem dovnitr a zaplouvame mezi particku "Rusek". Tedy zenskych, co oblecenim, nalicenim a barvou vlasu, odhadujeme na zbloudile damy z Ruska, ale ze kterych se nakonec vynoruji Iranky z Teheranu. Mistni casto hovorili o volnych mravech v hlavnim meste a po tomhle setkani uz vim, ze neni moc o co stat. Nastesti nas holky po kratkem prochichotanem rozhovoru nechavaji byt a my muzeme v klidu proklimbat poslednich par stovek iranskych kilometru.

Den 21. - Den nakupovaci (Tabriz)

Jsme ve starem znamem Tabrizu a presvedceni, ze tuhle cestu zkratime, je uz definitivni. Cestovani jest naplneno a pred nami jak modla sviti vidina cundru v klidu nekde na Sumave, s burtama na ohni a pivkem ze samosky na navsi. Zvlastni, tahle utikat domu. Ale proste to tak ma byt... Tezko to doma nekdo pochopi.
Tak aby nas neposlali zpatky, travime tenhle den nakupovanim darku pro nase polovicky, ctvrtky a patky. Nejdriv ovsem porizujeme jizdenky zpet do Istambulu (na doporuceni pruvodce Nassera) u cestovky v centru. Vychazeji nas na 88 USD, coz se nam zda jako slusna palka, asi jsme se meli nejdriv optat u kancelari na autobusaku. Ale na to uz je pozde. Odjizdime zitra vecer.
Nasleduje prohlidka mistniho muzea, ktere je kupodivu hodne dobre vybavene nalezy z okolnich provincii, a prohlidka Modre mesity. Ta se kdysi pri zemetreseni cela rozsypala a mistni ji pak znovu celou postavili. Z vnitrni vyzdoby je dochovana jen cast, ale kdysi to musela byt uzasna stavba. Rovnou ukajime i cast svych konzumnich choutek a kupujeme neco historickych suvenyru s replikami plastik z Perseopole.
Zaludky chlacholime zas davkou varenych fazoli (je to vubec zajimava zivnost, co tu provozuje pan, jemuz rikam Kebule. Rano hodi do hrnce par kilo fazoli, zapali pod hrncem. Cely den chodi lidi v obleku i v teniskach. Kebule kazdemu nabere na talirek trochu fazoli, otevre mu k tomu limosku ZamZam a, az host jen tak rukama sporada jednu fazoli po druhe, vyinkasuje jednoho chomeiniho. A tak to bezi kazdy den. V celem meste ma jen jedinou konkurenci a to je chlapik, ktery sidli hned vedle a u ktereho to funguje naprosto stejne)
K veceru se setkavame s dalsi dvojici zcestovalych Brnaku, Michala a Martinu. Taky po mesici cesty, taky po navsteve Perskeho zalivu a taky s pusou plnou nadavek na vedro a bidnou dopravu tam na jihu. Spolecne pak davame caj a neuveritelne odpornou vodnici, ktere se v podstate ani nedotkneme, zatimco mistni bafaji jak o zivot.
Vecer jeste travime chvili na netu a snazime se domluvit zaverecny cundr po Sumave. Lec nase pisecka banda se k nicemu nema. Uvidime.
Pred usnutim na pokoji jeste sepisujeme posledni pohledy domu.