Den 22. - Druhy den nakupovaci

Den jeste nakupovactejsi nez ten predchozi. Krome prochazeni bazaru krizem krazem uskutecnujeme jen kratky vypad na mistni hlavni postu, odkud konecne odesilame nasi baterii 24 pohledu. Krasne je, ze odeslani do zahranici stoji jen 1000 Rialu za kus (tj. neco pres dve koruny). Hned vedle posty si fotim zed mistnich kasaren, ktera jsou stejne jako vsechna kasarna po celem Iranu pomalovana uzasnymi obrazky tanku, letadel, hrdinu v uniformach a obcas i nejakym vlasteneckym heslem v anglictine. Domluvit se na fotce kasaren je kupodivu snazsi nez vyfoceni autobusaku v Teheranu. Na blbce s funkci holt clovek narazi vsude, i v Teheranu.
Po celodennim pobihani, domlouvani, vybirani, prepocitavani a dalsich kratochvilich konzumu nakonec konci v nasich igelitkach exkluzivni kolekce satku, tradicni perske prehozy z mistniho handycrafts shopu, obrazek honu na gazelu jakozto odveta za vyborne paprikove klobasy od pani Ottove, pro babicku rucne pletene ponoztky od dedy, kilo bonbonu a kilo caje (cca 60 000), 3 ks vodnich dymek (v prumeru za 130 000 za jednu) a vsehochut tabaku (5 000 Rialu za krabicku).
Totalne zplaveni, ale s baglama nadityma darky zbyva posledni rozlouceni s krasami Iranu. Navstevujeme mistni hammam - verejne lazne. Je to takova dira na konci ulicky, kde se prodavaji ryby a po zemi se vali spousta kurecich paratku. Po schodech vstupujeme do mistosti s otevrenym stropem a vita nas pan v bederni rousce. Kazdemu z nas dava take jednu, k tomu mejdlicko a samponecek a pak nas vpousti do lazni samotnych. To je obrovska mistnost se sprchama a nekolika generacemi plisni na zdech. Bezny zapadak by v tu chvili asi hned utek, ale my si uzivame nadherne rozkose ocisty tela, ktera je pak navic dovrsena chlazenou ZamZamkou. Skoda, ze na masaz uz neni cas.
Hned po koupeli se presunujeme k cestovce, kde nas asi po hodinovem cekani a dvojite porci varenych vazoli u pana Kebule naklada chlapik do auta a odvazi na vypadovku. Tam nasleduje dalsi asi pul hodinove cekani na bus z Teheranu. Nastupujem dovnitr a zaplouvame mezi particku "Rusek". Tedy zenskych, co oblecenim, nalicenim a barvou vlasu, odhadujeme na zbloudile damy z Ruska, ale ze kterych se nakonec vynoruji Iranky z Teheranu. Mistni casto hovorili o volnych mravech v hlavnim meste a po tomhle setkani uz vim, ze neni moc o co stat. Nastesti nas holky po kratkem prochichotanem rozhovoru nechavaji byt a my muzeme v klidu proklimbat poslednich par stovek iranskych kilometru.