Den 20. - Teheran

Do Teheranu prijizdime okolo desate. Chvilku trva, nez si nohy zase zvyknou na chuzi. Premyslime, co tady, v petimilionove megalopoli. Je patek, den volna a nikde nikdo. Navonenym klimatizovaym metrem se presouvame do centra (kupodivu Imam Chomeini square ;o) ). Hledame, kde bysme se najedli a slozili hlavu i s baglama. Ceny hotelu se pohybuji okolo 160 000, coz je na nase jeste docela rozumna cena (asi 400Kc), ale na mistni pomery cena skoro trojnasobna oproti jinym mestum. Variantu prenocovani v Teheranu rusime a jdem si prohlidnout archeologicke muzeum pred tim, nez opustime mesto.
Ryta nadsene pobiha kolem a beznadejne zahlcuje fotkama posledni misto na karte. Uznavam, ze je na co se koukat. Nalezy z doby 2000 let pred Kristem jsou fakt krasny i bez ohledu na stari. U pokladny potkavame dva cehuny. Brnaky, co krizuji Iran uz mesic. Prave se vratili z Perskeho zalivu a nadavaji na to, ze je tam neuveritelne vedro a smrad. Misto, kam se urcite nevyplati jezdit.
Z muzea mirime rovnou na zapadni busovy terminal. Pri vystupu z metra nad ale vcucne kramecek s vonavkami a Ryta prichazi se skvelou myslenkou nakoupit za levno neco parfemu pro nase ctitelky v Cechach. S pomoci slovniku si od prodavacky, co neumi ani slovo anglicky, nechavame predvest neco vuni. Vybirame ty prave, k nim jeste ty spravne flakonky a pak prichazi na radu placeni. Ehm. Suma se vysplhala na 900 000 R, coz nemame ani nahodou. Nakonec lovime po kapsach aspon polovinu a zbytek platime v dolarech. Nakonec nam zbyvaji penize akorat na zmrzlinu a listky na mestskou. Je svatek, vecer a my uprostred velkomesta. Parada.
S nadeji pokracujem na nadr a jako vzdycky mame stesti. Na autobusaku s pomoci armady menime hrisny peniz americky na peniz iransky. Je nam hej a hned kupujeme na oslavu ledovou trist a jizdenky do Tabrizu (115 000 R). Navic potkavame veselou tadzickou rodinku. Presvedcuji nas, at jedeme s nimi do Turecka. Odmitame a pan aspon presvedcuje Rytu, at se taky stane muslimem. Vousy uz na to prej ma a staci uz jen jeden smyk a bude hotovo :o)
Zbytek casu travime na netu, pokusem o foceni na autobusaku (pri kterem me hlidac dost nevybirave okrikuje, ze tohle jako ani nahodou), psanim deniku, prejidanim ovocem a sledovanim fotbalu. Autobus smer Tabriz odjizdi neco po jedenacte a my usiname ...