Den 9. 20.8.2007 (pondeli)

Vstavame pomerne brzo, ale krasne vyspali. Den hrozi desnym vedrem a jelikoz mame dosti pochodovani pred sebou, nejsme z toho prilis nadseni. Jenze po ani ne po par kilometrech nam stavi autaro, ze nas jako nekam popoveze.
Jak se pozdeji ukazuje, zacina tak velice prijemna etapa naseho letosniho putovani.
Dofrceli jsme az do visky Siah Rud. Je to takova ospala dira, kde dohoromady nic neni, ale stejne si to tu jdem projit. Hned se nas zase nekdo ujima, ze nemoze bet jina a musime do jeho podniku na papu. U pana v kramku pojime neco parecku a zeleniny, popijime caj a za vydatne pomoci slovniku rozpravime bezne tlachy. Posleze balime a vyrazime dal jen s drobnou pauzou na konzumaci melouna na kraji vesnice. A uz je zas zivo, a uz je kolem nas kupa lidu, a uz si zas ukazujeme ve slovniku. Je to desne mile, pokecat s mistnima panama. Jsou jak v jirikove videni, kdyz jim rikame, ze dal pujdem peso.

Loucime se a vyrazime do vyprahle, kopcovite krajiny. A jen ledva par kroku a uz u nas zastavuje nakladak, ze nas jako nekam popoveze :-). Nu tak hura, stejne chcipame vedrem. Ridic sice neumi jinak nez turecky a farsi, ale nejak se domlouvame. A ze nemoze bet jina, a nez pojedem dal, zastavime na obede u jeho kumpanu, co tu tezej kamen z reky. A tak koncime mezi trema delnasama u vyborneho obeda v koryte reky. Rukama nohama se domluvame. Na obratku klukum nechavame posledni tri tatranky a uz si to sineme v nakladacku dal smer Kcharvana. Na cestu jeste dostavame hroznove vino a jablka.

V tom vedru fakt ocenujem, ze se vezem, pac je na padnuti a cesta je jak na houpacce; nahoru dolu. Vsude okolo vysucena, kopcovina krajina, tu a tam s policky a stady dobytka. Typek nas sice nehodil az do Kcharvany, tu mame na dohled, ale zadna tragedie, neb ani si nestacime nandat batozinu a uz tu stoji dalsi auto, a ze nas jako nekam popoveze. Na korbe mistniho pickupu tak dosahujeme Kcharvany.

Vsechny mestecka a vesnice tady v horach vypadaji dost chude, ale lidi jsou tu fakt uzasni. Rozpravime chvili s mistnim mladikem, placa neco o dvou Cesich, ale neni to moc srozumitelne a tak po chvilce vyrazime dal. Silnice se toci nad udolim, na kazdem volnem miste a terasce je policko.

Zachazime do jedne male vesnicky. Turistu tu snad jeste nevideli, nebo esli jo, tak uz je to hodne davno. Vetsina muzskeho obyvatelstva je shromazdena na navsi pred mesitou a zive a o necem debatuje. Pusobime tu jak pest na oko, a tak se radeji jen zdvorile ptame na cestu a v doprovodu postarsiho pana padime dal.

Kousek za vsi u nas zastavuje auto a my cekame dalsi foto s mistnima. Vsak, jake to prekvapeni, kdyz zevnitr zahlaholi krasne ceske: "Ahoooj, kluci. Co tu proboha delate?". Jo kam cert nemuze, tam nastrci Cecha! Dva kusani z Ceske geologicke sluzby tu uci Irance, jak se to ma spravne delat. Chvilku spolu kecame, je to moc prijemne, a nam je jasne, o kom to ten klucina v Kcharvane mluvi, pac geologove bydli zrouvna tam. Loucime se a vyrazime dal. Ovsem za tokovy kilasek dva jest noham doprano klidu, neb je tu dalsi zastavujici autiko. Mlady klucina jede za kemosema na stavbu silnice a kus nas vezme s sebou. Jenze pohostinnost jest zde neuveritelna a tak s nim jdeme take a uz se napajime cajikem a rozpravime s osazenstvem.

Jsou tu jak delnasove ze stavby, tak ingeniouri co ji projektuji. Nasleduje tradicni kolecko otazek a odpovedi. Atmosfera je velmi vrela, a ze pry musime spat u nich. Nu tak nakonec proc ne. Za chvilku nam take oznamuji, ze kousek odtud je krasny vodopad, ktery musime videt, a ze nas tam vezmou.

Tak tedy sup do vozu a jedem. Scenerie je to vazne uzasna. Horska bystrina tu pada do asi tak 20ti metrove hloubky. Nad nami horska vesnicka, kde muezin vola k modlitbe. Stmiva se. Faaaakt krasa. Cestou zpet nas chlapci opet prekvapuji a u nejake ricky se porada picknic, podava se kureci kebab. Behem hledani dreva, me pres nos prasti podivne znama vune a co myslite.... opodal roste housti marijuaaany. Neda nam to a neco palicek si berem, prestoze vypadaj prezrale. Nu uvidime...
Basta je bajecna, pri tom asi dve hodky rozmlouvame. Ten co umi nejlip aglicky a taky se o nas nejvic stara se jmenuje Reza a je to fakt bozi kusan. Kecame o vsem moznym, je to inzenyr, co tu stavi domy. Dostavame se i na politiku. Zjistujem, ze dost beznych irancu na rezim dosti nadava. Blby je, ze nemalo z nich si jako ideal predstavuje komunismus :-/. Nu coz.

Party konci a my se s Rezou presouvame k nemu domu, jelikoz nam nabidl bydleni u nej doma. Je v Kcharvane ;-). Do noci jeste pri caji hrajeme sachy. (je to narodni tragedie: CR - IRN 0:2) a pak jdem spat.