Den 8. 19.8.2007 (nedele)

Puvodni plan byl stihnout vlak do Jolfy v pul sedme rano… hm… nejak nevisel uaaaaaaa. Takze vstavame v 11:00. Balime kufry, ktere deponujeme u Nassera a jdem na Dizi, coz je bajecne papu, do podniku co nam Nasser dopurucil. Evidentne jsou tu na turisty zvykli, coz jaksi nepreferujeme. Pak zpet pro batozinu a hledat mestskou na autobusak, odkud jezdi busy do Jolfy. Mistni nam radi, takze jsme za chvilku tam a za dalsi jiz frcime v minibusiku na sever k hranicim s Azerbajdzanem. Ovsem jen do Marandu na pul cesty, dal to nejde. Ciba konverzuje s typkama vedle nas lamanou aglictinou a za pomoci slovniku. (Coz se ted pro nas stava bezny typ komunikace na severu u hranic. Takovy slovnik se docela vyplati) V Marandu nam opet jeden typek pomaha sehnat odvoz dal do Jolfy a pro jistotu nam pise, kolik nas to bude stat - 15 000 rialu za jednoho. Ridic z pocatku pusobi mile a holedba se, ze je ucitel a ze mu muzeme verit, ale ve finale se z nej vyklube dobytek a zlodej, co po nas chce 120 000 rialu. Vypuka velka mela. Dobytek furt neco vykrikuje, kolem spousta lidi, za chvili vse z blizka jisti policejni hlidka. Nastesti nekdo v davu umi dobre aglicky, tak se da jakz takz komunikovat. Po zazitcich z Indie je tohle dohadovani bozi zabava a fakt se u toho bavime. Ve finale platime 50 000 rialu, ovsem jak se zahy dozvidame tak jsme natahli nejspis mi dobytka, neb po zavedeni pridelu benzinu sly ceny dosti nahoru. (Zaslouzil si to, smejd ucitelskej! :-) ... pozn.Cibik)
Po vyhrane bitve relaxujem u cajiku, nakupujem zasoby na dalsi cestu a peso vyrazime podel hranic Azerbajdzanu udolim reky Aras. Rozvinujeme nad hlavami, tedy nad moji, statni praaapor, aby se videlo, ze do kraje prijeli pani. Okolni krajina je krasna. Po chvili zastavuje auto mistnaku, kteri vyzaduji foto. Obratkou dostavame pytlik jablek a hrusek.
Jak cesta ubiha, zacina se ztmivat a my hledame misto na spani. Po nejake hodince chuze, jiz za tmy objevujem nejaky barak a jdem ho prozkoumat. Zahy se k nam ovsem blizi motorka. Nehnute cekame co bude dal. Projizdi. Zkoumame, co to bylo zac, a zda-li je situace v klidu. Tu Ciba veli k zemi, pac motorka se vraci. Kousek od nas zastavuje a nejaky typek a vojak se samopalem koukaji po okoli. Lezime jim asi tak tri metry za zady, ale nastesti si nas nevsimli a jedou dal. Byla to asi hlidka z check pointu, okolo ktereho jsme prochazeli a prislo ji divne, ze se kolem jedenacte vecer dva typci s baglama promenaduji po silnici. Jdeme dal, patrajici motorku v zadech. Po nejake chvili objevuje Ciba prihodny skalni previs, pod kterym konecne ulehame. Nad hlavou tisice hvezd a nam se nejak nechce spat. A hvezdy padaji… nez usnem uz ani nevime, co dalsiho si prat.