No, ze nas takhle po ranu v Turecku probudi ale vyberova kocovina, s tim jsme v pravde nepocitali. Jak zaznamenal Ciba, projizdime krasnym udolim nejake reky. Vi to, pac nemohl usnout. Ja zas upadam do mdlob. Definitivne se probirame az nekdy po poledni. Reka v trapu, kolem jen vyprahle hory a skaly, par policek a kammene domky. Chuda krajina tureckeho Kurdistanu. Kolem 15:00 prijizdime do mesta Tatvan, jez se rozklada na brehu obroviteho jezera Van. Cele osazenstvo vlaku, vcetne jednoho vagonu, naseda na trajekt, ktery nas pres jezero preveze. Jezero je uzasny, ma delku asi 150 km, nachazi se ve vysce asi 1600 m n. m. , voda cista, blede modra. Vsude kolem kopce do tak 3500 m n. m.
Nu, takze na palube se opet ke slovu dostaly nase fotoaparaty. Kropime kazdou blbost. V hlavni misnosti prodava mistni bufetar cokol
i od zvejkacek po mlety kafe a za kazdym druhym slovem rika Ali Baba. Fakt komicka postavicka a ksefty mu jdou. Proda naprosto cokoliv. Vrcholem jeho show je tancovacka s pasazerskou omladinou na nejaky turecky popik. Co cert nechtel, pro potechu filmovych kamer zacal Ali Baba lovit tanecniky i mezi cizinci. Nu, a uz jsem byl ve viru tance. Dobra dvacitka kamer svisti na plne obratky… a mezinarodni skandal je na svete. Cesta trva asi pet hodin.
Na brehu se dozvidame, ze iransky vlak ma nejmene 2 hodiny zpozdeni kvuli zaplavam v Tabrizu. Na to konto vseci ctyri cesi vyrazime ku mestu Van, kde jsme pristali, pro neco na zub. Hned na okraji se nas ujima mistni typek, kupuje s nami chleba, syr, rajcata a meloun a jeste za nas doplaci drobne, ktere nemame. Super. Cestou nazpet jeste kupujeme pifka, Efesy, a ja, huba rozezrana, si jeste davam kebab z jatyrek. Cas ubiha a vlak nikde, nakonec prijel az kolem jedne rano. Komfort mirne poklesl, ale furt parada. Znaveni usiname. To nas ovsem jeste ceka turecko-iranska hranice. Turci jsou desni, nekdy ve ctyri nas vyhnali z vlaku a my jak trubky cekame asi 3 hodiny nez nas vsechny odbavi.
No, ze nas takhle po ranu v Turecku probudi ale vyberova kocovina, s tim jsme v pravde nepocitali. Jak zaznamenal Ciba, projizdime krasnym udolim nejake reky. Vi to, pac nemohl usnout. Ja zas upadam do mdlob. Definitivne se probirame az nekdy po poledni. Reka v trapu, kolem jen vyprahle hory a skaly, par policek a kammene domky. Chuda krajina tureckeho Kurdistanu. Kolem 15:00 prijizdime do mesta Tatvan, jez se rozklada na brehu obroviteho jezera Van. Cele osazenstvo vlaku, vcetne jednoho vagonu, naseda na trajekt, ktery nas pres jezero preveze. Jezero je uzasny, ma delku asi 150 km, nachazi se ve vysce asi 1600 m n. m. , voda cista, blede modra. Vsude kolem kopce do tak 3500 m n. m.
Nu, takze na palube se opet ke slovu dostaly nase fotoaparaty. Kropime kazdou blbost. V hlavni misnosti prodava mistni bufetar cokol
i od zvejkacek po mlety kafe a za kazdym druhym slovem rika Ali Baba. Fakt komicka postavicka a ksefty mu jdou. Proda naprosto cokoliv. Vrcholem jeho show je tancovacka s pasazerskou omladinou na nejaky turecky popik. Co cert nechtel, pro potechu filmovych kamer zacal Ali Baba lovit tanecniky i mezi cizinci. Nu, a uz jsem byl ve viru tance. Dobra dvacitka kamer svisti na plne obratky… a mezinarodni skandal je na svete. Cesta trva asi pet hodin.
Na brehu se dozvidame, ze iransky vlak ma nejmene 2 hodiny zpozdeni kvuli zaplavam v Tabrizu. Na to konto vseci ctyri cesi vyrazime ku mestu Van, kde jsme pristali, pro neco na zub. Hned na okraji se nas ujima mistni typek, kupuje s nami chleba, syr, rajcata a meloun a jeste za nas doplaci drobne, ktere nemame. Super. Cestou nazpet jeste kupujeme pifka, Efesy, a ja, huba rozezrana, si jeste davam kebab z jatyrek. Cas ubiha a vlak nikde, nakonec prijel az kolem jedne rano. Komfort mirne poklesl, ale furt parada. Znaveni usiname. To nas ovsem jeste ceka turecko-iranska hranice. Turci jsou desni, nekdy ve ctyri nas vyhnali z vlaku a my jak trubky cekame asi 3 hodiny nez nas vsechny odbavi.
Počet komentářů: 0:
Přidat komentář
<< Hlavní stránka