Den 3. – 14.8.2007 (utery)

Prijezd do Sofie byl v klidu, jsme se i vyspali, v miste jsme kolem pul sedme. Mame tak hodku casu, nez presedlame na turecky busik do Istambulu a tak menime pak eecek a jdem snidat. Cesta opet v klidku, z rukou slicne turecke stevardky jsme oblazeni napoji a zakusky a s dalsimi Cechy, kteri ted tvori 80% posadky kecame o cestovani. Tesno zacina byt az v Plovdivu, ale neni to zadna hruza.
Turecko na obzoru, jsme na hranicich. Ovsem ten tam je minuly, poklidny, pesi prechod hranic. Cely autobus je vylozen a celnici se prohrabuji v baglech. Cizinci jsou nastesni v klidu, staci jim letmy pohled na otevrenou batozinu. Zato mistni dostavaj kotel a kartrony cigaret a par lahvinek whiskey konci v odpadaku …ajajajajajajajajaja! Paprikove klobasy a lahvinka slivovice nastesti zustavaji bez ujmy.
Nicmene cela tato procedura nam sezrala dve hodiny casu. Do Istambulu prijizdime kolem sedme vecer. Jeste se dvema klegacky z busiku, Ondrou a Majkou, se vydavame do naseho Yeny Otylku v lokaci Sultanahmed. Zjistujeme, ze z poklidneho namesticka je za dva roky turistorestauracni plac, ech. I hotylek od posledna podrazil z 10 YTL na 12,50 YTL za noc a hlavu. Vecer jdem jeste na kratko do ulic nasavat vune oritentu. Ale bud jsme moc nabuzeni z Indie, nebo se s Istambulem neco deje pac smlouvat temer vubec nejde. (Kazdopadne oproti minule ceste atmosfera dalek a orientu nikde. Cele to zatim pripomina spis vylet na Karlstejn :-) pozn. Cibik)
Jdem spat!