Den 17. 28.8.2007 (utery)

Rano vstavame casne, neb v planu je vylet do hor na vodopad. Snidane je jiz pripravena a mily pan telocvikar nas na motorce bere k anglictinari. Cestou se jeste zastavuje u par znamych a chlubi se se svym nakladem. Pak presedame do auta a sup do hor. Vsude opet mraky picknikujich Irancu, ale je jeste brzo, takze hlavni napor teprve prijde. Od parkoviste je to tak pul hodinky cesty krasnym udolim potoka. Lidu jeste vazne neni tolik, tak se muzeme i kochat. Na konci cesty nas ceka krasny vodopad. Chceme mit aspon trochu klidu na koupacku a tak stoupame jeste dal proti proudu doufaje, ze tam lidi nebudou. Je jich tam jen par, ale zase tu neni potok. Konci totiz silnym pramenem asi tak 50 metru nad vodopadem. Cachtame se ve studene vode a je to parada.
Cesta nazpet je uz klickovanim mezi vyletniky, k mestu pokracujeme po svych. Neb nas hostitel neni doma, cas kratime obedem. Telocvikarovu nepritomnost zpusobil bolavy zub, resp. uz jen dira v zubnim profilu. Jen co se vratil, bereme batozinu a sineme si to zase dal.

Dalsim nasim cilem je Gonbat, odkud chceme dal na sever do hor a do pouste.Gonbat je stare mesto s radou hodne starych pamatek, hlavne v jeho okoli. Ve meste je asi nejzajimavejsi tisic let stara vez Mil–e Gonbat , ktera mela byt hrobkou nejakeho mistniho vladce. Je desne vedro. Chvilku odpocivame v parku pod vezi, nez si ji jdem prohlidnou z blizka.

Jelikoz je v prirucce, co mame z Gorganu, je zminka o tom, ze Gonbat je zakladna pro archeologicke expedice co pusobi v teto oblasti, nevaham a strazneho u veze se na to datazuji. Dostavame adresu a za par okamziku uz busime na vrata mistni archeologicke instituce. Otvira nam James, britska studentka archeologie, ktera je tu na vyzkumu se svymi kolegy. Jsme vrele prijati a hned zaciname svitorit o oboru. Kdyz dorazi sef britskeho tymu, dotazuji se, zda-li je mozno navstivit nejake vykopavky v okoli. S tim ale musime pockat na mistniho sefa, pana Omrana.

Kdyz prijizdi, nejen ze nam zarizuje program na zitra a k tomu i hotel, ale zve nas i na veceri. Anglani jsou vesele kopy a dobre se s nima keca. Vecer se pry ve meste chysta nejaka veselice u prilezitosti statniho svatku a esli nechceme jit s nima. Nu tak hura za zabavou.

Jelikoz pusobime jako soucast tymu, i nam se dostava VIP mist v prvni rade, prijeti od guvernera provincie a pokecu s nejakymi hlavouny z pamatkove pece. Pri tom vsem nas kropi fotaky a kamery. Program ma takovy nadech prvomajovych oslav v Horni Dolni. Spousta kecu mistnich funkcionaru jiste o nicem, prolozenych poezii a nakonec folklorem. Turkmenska klasika jeste jde (je uzasna ...pozn.Cibik), ale pak nastupuje elekronicky folk a to je peklo(tohle by ani v pekle nedokazali :-) ..pozn.Cibik).

Jesteze vypadly pojistky a cely prostor okolo veze se hali do tmy. Vzniklou pauzu okamzite vyplnuji dva hudebnici s bubnem a pistalou, coz vyvolava bouri nadseni a vseobecneho divokeho krepceni. Ale to uz jsme pomalu na odchodu. Cestou na zakladnu nam jeste pan Omrani kupuje vsem zmrzku a pak nas nechava sluzebakem dovezt do hotelu.

Startuje veleburzoazni kapitola naseho vyletu. Bydlime totiz v hogofogo hotelu s klimackou, televizi, vlastni sprchou a evropskym zachodem. Pravda za 200 000 rialu (coz jsou pro nas tri az ctyri noci v hotelu podle naseho gusta ... pozn. Cibik). Ale zato jsme vubec prvni zahranicni turisti, kteri hotel navstivili.