Den 15. 26.8.2007 (nedele)

Rano nam nastava az kolem jedenacte a rovnou vyrazime hledat postu. Konecne POSILAME pohledy z Istambulu! Ve meste se nezdrzujeme, co tu taky, a rovnou berem kramle na autobusak. Do Gorganu na vychodni strane Kaspiku jede snad jen jedna spolecnost a to jeste az asi v sedm vecer. Mame tedy kopu casu a tak si jdem dati neco na zub. Pak nasleduje luxusni valecka, behem ktere zkousime, co jsme to vlastne naskubali za lupeny behem picknicku v Kharvane. Vune nevalna, chut nevyrazna, priste nutno zvysit davku.
Kdyz nas ani to valeni neba, jdeme si tak kolem pate koupit listek. Lec, co se nastalo, autobus se mezitim naplnil a na nas jaksi nevyzbylo. Nastesi nam pomaha chlapik z vedlejsi spolecnosti, ktery hovori dobre nemecky, neb v Germanii par let zil. Nejprv domlouva, ze pojedem v ulicce a pozdeji se mu dokonce nejak podarilo dve mista vyhandlovat. Nasleduje mirne nudne cekani, pri kterem si gratulujeme, jak jsme to s tema listkama bajecne zvladli.
Cekani nam posleze znacne zprijemni jedna ale, tedy ale sinorina velesympatico, ktera ceka na bus do Esfahanu (kupudivu!, ze mi tam hyml letos nejeli...). Uci aglictinu a zajima ji aglicka literatura a tak se s ni prijemne povidalo. Pry vypadam jako Francouz ;-). Na noc se nas postarsi mercedesik konecne rozjizdi a my smerujeme dal na vychod do Gorganu.