Den 12. 23.8.2007 (ctvrtek)

Radne odpocatni vstavame v pul osme, abychom stihli bus do Ardabilu. Je to jen kousek cesty od hotelu, tak jdem peso. Nad Sabalanem jsou mraky, takze nebudeme mit ani jednu fotku. Cestou jeste fotime zbytky stare mestske pevnosti a ve finale se nam dari schrastit busika za neskutecnych 13 000 rialu za oba. Dalsi cesta probiha v klidu, v Ardabilu kratce planujeme co dal. Pokousim se najit banku, pac mame poslednich 40 000 rialu, ale nikde pobliz nemenej. Tak si aspon davame smazena vajicka a navrch Dizi. Jen co prijdem zpet na autobusak mirne neurvalej kricici Turek nas rve do plneho busu do Rashtu, pricemz se me snazi nalozit do spaciho mista pro ridice. Nakonec ale mame exluzivni mista hned za ridicem. Kdyz sjizdime z hor kolem Ardabilu dolu ke Kaspiku, jen se kochame. Jako mavnutim kouzelneho proutku mizi suche kopce a objevuje se zelena uzlabina, kterou klesame asi tak 20 km. Cesta je lemovana prodejci laskomin a picknikujicimi Iranci. V Astare je dosti dusno a vhlky vzduch. Taxikem zjizdime do centra, kde v kurzu 1 USD = 9000 rialu meni penouze. Kurz celkem ujde. A pak si to sineme za vlhkou, slanu k vuni k mori.

KASPIK! Blede modra hladina more, kam clovek dohledne. Jdem po nabrezni hrazi a za chvilku jsme na jedne z plazi. Vseci se vesele cachtaji, na brehu drevene pristresky oblozene koberci a v nich relaxujici mistnaci pokuruji vodnice. Na nas je tu ale moc lidu a tak jdeme dal. Jeeenze nas ceka dalsi zalidnena plaz. Takze bereme caru a jdem si shanet odvoz dal od lidi. Jedem s nejakym mladym typkem za docela balik, 70 000 rialu, kousek za Listar. Chlapec je v celku sebevrah a z jizdy je hazardni klickovana v rusne iranske doprave. Nezklidni ho, ani kdy mijime havarku, nejaky srazeny clovek a kaluz krve pres pul silnice.
Nicmene my jsem dojeli v poradku. Zjistujeme ovsem, ze pobrezi je temer cele poseto domecky a policky, takze klidu si asi moc neuzijeme. Navic jsme se od nej znacne vzdalili. Jsem z toho drobet nerudny, ale jak uz to tak u nas byva, kdyz nevite co, dejte si pifko. A taky, ze jo.

Po chvilce tapani si v kramku kupujeme mistni nealkoholicke, citronove pivo. No pivo. Kdyby zacal pivovar Eggenberg mistni trh ve velkem zavazet chmelovou limonadou tak trhne majlant.

Mistni nam hned radi, kudy nejlepe k mori a k tomu nam hned davaj chleba. Tedy vzhuru za vodou. Nicme, jak se dalo cekat, klid je pryc v ten moment. Zastavuje nam auto se dvema mistnima mladikama, ze nas na koupacku dovezou. Ridic se jmenuje Janghir. Necha si rikat Johny a je pry prebornik v karate, druhy mezitim popiji nejaky utrejch. Anglicky mluvi malo, ale Johny ma skvelou pantominu, takze se jakztakz domlouvame. Koupacka je po tech vederech skvela. Nicmene chlapcum stale moc neduverujeme. Johny nam nabizi, at jedem na kus zvance k nemu do restaurace a je tak neodbytny, ze nakonec jedem.

Cestou se v celkou pratelsky bavime, a kdyz nas seznamuje se svou slecnou, mizi posledni neduvera. V restauracce si davame fazolky a pak na ambitu caj a vodnici, pri cemz jsme oblazovani Johnyho oblibenymi hity i s pantomimickym vykladem textu. Docela prijemna atmosfera az do chvile, nez na nas vleti policajti. Nekdo prasknul, ze u Johnyho (coz asi nebude zadnej andilek) je parba s cizincema a uz to lita. My jsem celkem v klidu, chteji jen videt nase doklady a abychom odesli z podniku. Odchazime tedy, lec neni vsemu konec.

Jak poldove zmizi za rohem, Johny na nas mava. Skaceme k nemu do auta a protipolicejni klickovackou mizime z mesta. Ceslou jeste nabirame nejaky typky a flasku jakehosi vina a chlapci nam na uklidnenou kupuji darky a la kinder surprise. Dost hlina, Ciba tam ma sponky s priceskem :-) A pak uz sup do hor.

Klickujeme lesni cestou asi 15 kilaku nez zastavime u ricky a kiosku s kebabem. Ten se briskne objedna, plus caj a vodnice a uz si to vesele popijme u stolku pres silnici, to aby na nas pan kioskar nevidel. Z auta zni iransko turecky popik. Vino je turecke produkce, desive chuti, je znat, ze mira alkoholu je pri vyrobe zvysovana jeho prilyvanim. Ble.... bleeeeeeee. Ale jinak je to vcelku prijemny a druzny vecer.


Ve finale vsechny dukaz mizi v rece("Polis - no problem") a Johny nas odvazi zpet na plaz, kde hodlame bivakovat. Plaz je liduprazdna, jen hukot more a hvezdy nad hlavou. Vcelku znaveni a plni zazitku usiname.