Den 10. 21.8.2007 (utery)

Budicek kolem pul devate, neb Reza by se mel ukazat v praci. Presto neni zadny spech. Dalsi klucina, ktery s Rezou bydli a vcera notne prispel k nasemu sachovemu debaklu, pripravuje snidani. Je cerstvy chleb, med s ruzovymi kvety, syr, maslo a caj.

Tak za hodinku nasedame do auta a frcime zpatky k cestarske firme. Ja sedim na korbe a jsem dosti prekvapen, kdyz u ni nestavujeme, ale pokracujeme dal. Nase cesta totiz pokracuje pres Jawshin do Vazarganu a Reza si usmyslel, ze nas popoveze. U Jawshinu je stara perska pevnost a jelikoz tam Reza jeste nebyl, tak tam chce jit s nami. Supeeeer. Jawshin castle je na vyraznem, skalnatem kopci, jehoz strmost je znacna. Je docela hic, ale presto vystup zvladame docela svizne. Reza dorazi pozdeji, pac ho boli noha.

Okamzite celou oblast anektuji vstycenim ceske vlajky na vrcholu. Pak asi 3/4 hodiny pobiham po vrcholove plosine a fotim zbytky perskych domecku a cisterny na vodu, Ciba mezitim zive rozpravi s nasim milym pruvodcem. Jeste se chvilku kochame vyhledy do krajiny a pak uz zaciname sestupovat. Dole se jeste stavujeme u hrobky nejakeho duchovniho pro vodu a nasleduje tezke louceni s Rezou. Byl to fakt sympatak a moc milej kluk.

Kdyz konecne pokracujeme peso v ceste, zacina z potemnele oblohy krapat a hrozi to slusnou bourkou. Ale co, vsak on nam nekdo zastavi. A taky ze jo. Stavi auto a on to.... Reza. Vratil se, abychom nezmokli a veze nas dal smer Vazargan. Veze nas sice jen par kilaku, pac uz by mel byt vazne par hodin v praci, ale stejne nam jeste domlouva dalsi odvoz. Tentokrat se loucime definivne a s nejakym chlapkem sfistime dolu z hor do Vazarganu.

Ve meste se moc nezdrzujeme, jen si davame polifku a kebab. Pan restaurater je mily pan a nic za jidlo nechce. Stejne mu platime, pac takhle by sme tu neutratili ani rial. Vsude kde se zastavime, nas na neco zvou, ci po nas nechtej penouze. Kdyz po obede chvilku na ulici rozmyslime jak dal, dalsi pan nam bryskne domlouva odvoz do Aharu za prijemnych 40 000 rialu, anobrz 4 chomejni.

V Aharu to taky berem vcelku rychle. Velky mesta nas proste neberou. Takze nejdriv se snazime doptat na autobusak a po tom, co v udanem smeru nic ale nic takoveho neni, zapadame do jedne cajovnicky, kde mistni staresinove popijeji cas a huli sisu. Je to uplne bozi, jeden dedula se nas okamzite pta na alfu a omegu naseho ziti... Jak je v Cechach drahy caj, sisa a kolik stal Cibovo fotak :-) Po obdrzeni odpovedi na tyhle otazky uz dal nepromluvi ani slovo. S mistnima jeste asi hodku kecama, pan majitel umi par slov anglicky, jeste jeden penzionovany ucitel se taky pridal, no proste moc krasne chvilky. Jsme dosti zhuleni, ta sisa mela paaaru.

Znacne osvezeni a dobrymi radami kudy dal zasobeni se loucime. Z mista, na ktere nas dedulove poslali si berem shared taxi do Meshkin Sharu (nebo jak se to hyml pise). V aute nas jede 6, s Cibou jsem namackani na predni sedacce, vzadu sedi nejaky paprda a dve roztomile iranky... ech. Porad se hihnaj... ech.

Po par kilakach cesty na nas protijedouci auta zacinaj blikat, coz znaci policejni kontrolu. Ciba vystupuje a jde kus peso, aby bylo vsechno OK. Asi tak 10 m za policajtama opet naseda. Zbytek cesty v klidu. Meshkin Shar je zakladna pro vystup na uzasnou horu Savalan, kam ovsem nemuzem, pac tam zrouvna nasnezilo a mne se ani na takovej krpal moc nechce (cca 4800 m n. m.). Za pomoci mistnich jdem na net a vyrizujem poctu a tak... ;-)

Pak prichazi faze hledani hotelu. Nastesti se nas ujima jeden mistni mladik. Faaakt dobrej klucina, s jehoz pomoc nachazime obstojny hotylek, kde spi jen mistni za krasnych 45 000. Klucina mluvi paradne anglicky a tak snim travime prijemny vecer v cajovne u sisi. Po vcelku narocnem dni usiname.