Den 22. - Druhy den nakupovaci

Den jeste nakupovactejsi nez ten predchozi. Krome prochazeni bazaru krizem krazem uskutecnujeme jen kratky vypad na mistni hlavni postu, odkud konecne odesilame nasi baterii 24 pohledu. Krasne je, ze odeslani do zahranici stoji jen 1000 Rialu za kus (tj. neco pres dve koruny). Hned vedle posty si fotim zed mistnich kasaren, ktera jsou stejne jako vsechna kasarna po celem Iranu pomalovana uzasnymi obrazky tanku, letadel, hrdinu v uniformach a obcas i nejakym vlasteneckym heslem v anglictine. Domluvit se na fotce kasaren je kupodivu snazsi nez vyfoceni autobusaku v Teheranu. Na blbce s funkci holt clovek narazi vsude, i v Teheranu.
Po celodennim pobihani, domlouvani, vybirani, prepocitavani a dalsich kratochvilich konzumu nakonec konci v nasich igelitkach exkluzivni kolekce satku, tradicni perske prehozy z mistniho handycrafts shopu, obrazek honu na gazelu jakozto odveta za vyborne paprikove klobasy od pani Ottove, pro babicku rucne pletene ponoztky od dedy, kilo bonbonu a kilo caje (cca 60 000), 3 ks vodnich dymek (v prumeru za 130 000 za jednu) a vsehochut tabaku (5 000 Rialu za krabicku).
Totalne zplaveni, ale s baglama nadityma darky zbyva posledni rozlouceni s krasami Iranu. Navstevujeme mistni hammam - verejne lazne. Je to takova dira na konci ulicky, kde se prodavaji ryby a po zemi se vali spousta kurecich paratku. Po schodech vstupujeme do mistosti s otevrenym stropem a vita nas pan v bederni rousce. Kazdemu z nas dava take jednu, k tomu mejdlicko a samponecek a pak nas vpousti do lazni samotnych. To je obrovska mistnost se sprchama a nekolika generacemi plisni na zdech. Bezny zapadak by v tu chvili asi hned utek, ale my si uzivame nadherne rozkose ocisty tela, ktera je pak navic dovrsena chlazenou ZamZamkou. Skoda, ze na masaz uz neni cas.
Hned po koupeli se presunujeme k cestovce, kde nas asi po hodinovem cekani a dvojite porci varenych vazoli u pana Kebule naklada chlapik do auta a odvazi na vypadovku. Tam nasleduje dalsi asi pul hodinove cekani na bus z Teheranu. Nastupujem dovnitr a zaplouvame mezi particku "Rusek". Tedy zenskych, co oblecenim, nalicenim a barvou vlasu, odhadujeme na zbloudile damy z Ruska, ale ze kterych se nakonec vynoruji Iranky z Teheranu. Mistni casto hovorili o volnych mravech v hlavnim meste a po tomhle setkani uz vim, ze neni moc o co stat. Nastesti nas holky po kratkem prochichotanem rozhovoru nechavaji byt a my muzeme v klidu proklimbat poslednich par stovek iranskych kilometru.

Den 21. - Den nakupovaci (Tabriz)

Jsme ve starem znamem Tabrizu a presvedceni, ze tuhle cestu zkratime, je uz definitivni. Cestovani jest naplneno a pred nami jak modla sviti vidina cundru v klidu nekde na Sumave, s burtama na ohni a pivkem ze samosky na navsi. Zvlastni, tahle utikat domu. Ale proste to tak ma byt... Tezko to doma nekdo pochopi.
Tak aby nas neposlali zpatky, travime tenhle den nakupovanim darku pro nase polovicky, ctvrtky a patky. Nejdriv ovsem porizujeme jizdenky zpet do Istambulu (na doporuceni pruvodce Nassera) u cestovky v centru. Vychazeji nas na 88 USD, coz se nam zda jako slusna palka, asi jsme se meli nejdriv optat u kancelari na autobusaku. Ale na to uz je pozde. Odjizdime zitra vecer.
Nasleduje prohlidka mistniho muzea, ktere je kupodivu hodne dobre vybavene nalezy z okolnich provincii, a prohlidka Modre mesity. Ta se kdysi pri zemetreseni cela rozsypala a mistni ji pak znovu celou postavili. Z vnitrni vyzdoby je dochovana jen cast, ale kdysi to musela byt uzasna stavba. Rovnou ukajime i cast svych konzumnich choutek a kupujeme neco historickych suvenyru s replikami plastik z Perseopole.
Zaludky chlacholime zas davkou varenych fazoli (je to vubec zajimava zivnost, co tu provozuje pan, jemuz rikam Kebule. Rano hodi do hrnce par kilo fazoli, zapali pod hrncem. Cely den chodi lidi v obleku i v teniskach. Kebule kazdemu nabere na talirek trochu fazoli, otevre mu k tomu limosku ZamZam a, az host jen tak rukama sporada jednu fazoli po druhe, vyinkasuje jednoho chomeiniho. A tak to bezi kazdy den. V celem meste ma jen jedinou konkurenci a to je chlapik, ktery sidli hned vedle a u ktereho to funguje naprosto stejne)
K veceru se setkavame s dalsi dvojici zcestovalych Brnaku, Michala a Martinu. Taky po mesici cesty, taky po navsteve Perskeho zalivu a taky s pusou plnou nadavek na vedro a bidnou dopravu tam na jihu. Spolecne pak davame caj a neuveritelne odpornou vodnici, ktere se v podstate ani nedotkneme, zatimco mistni bafaji jak o zivot.
Vecer jeste travime chvili na netu a snazime se domluvit zaverecny cundr po Sumave. Lec nase pisecka banda se k nicemu nema. Uvidime.
Pred usnutim na pokoji jeste sepisujeme posledni pohledy domu.

Den 20. - Teheran

Do Teheranu prijizdime okolo desate. Chvilku trva, nez si nohy zase zvyknou na chuzi. Premyslime, co tady, v petimilionove megalopoli. Je patek, den volna a nikde nikdo. Navonenym klimatizovaym metrem se presouvame do centra (kupodivu Imam Chomeini square ;o) ). Hledame, kde bysme se najedli a slozili hlavu i s baglama. Ceny hotelu se pohybuji okolo 160 000, coz je na nase jeste docela rozumna cena (asi 400Kc), ale na mistni pomery cena skoro trojnasobna oproti jinym mestum. Variantu prenocovani v Teheranu rusime a jdem si prohlidnout archeologicke muzeum pred tim, nez opustime mesto.
Ryta nadsene pobiha kolem a beznadejne zahlcuje fotkama posledni misto na karte. Uznavam, ze je na co se koukat. Nalezy z doby 2000 let pred Kristem jsou fakt krasny i bez ohledu na stari. U pokladny potkavame dva cehuny. Brnaky, co krizuji Iran uz mesic. Prave se vratili z Perskeho zalivu a nadavaji na to, ze je tam neuveritelne vedro a smrad. Misto, kam se urcite nevyplati jezdit.
Z muzea mirime rovnou na zapadni busovy terminal. Pri vystupu z metra nad ale vcucne kramecek s vonavkami a Ryta prichazi se skvelou myslenkou nakoupit za levno neco parfemu pro nase ctitelky v Cechach. S pomoci slovniku si od prodavacky, co neumi ani slovo anglicky, nechavame predvest neco vuni. Vybirame ty prave, k nim jeste ty spravne flakonky a pak prichazi na radu placeni. Ehm. Suma se vysplhala na 900 000 R, coz nemame ani nahodou. Nakonec lovime po kapsach aspon polovinu a zbytek platime v dolarech. Nakonec nam zbyvaji penize akorat na zmrzlinu a listky na mestskou. Je svatek, vecer a my uprostred velkomesta. Parada.
S nadeji pokracujem na nadr a jako vzdycky mame stesti. Na autobusaku s pomoci armady menime hrisny peniz americky na peniz iransky. Je nam hej a hned kupujeme na oslavu ledovou trist a jizdenky do Tabrizu (115 000 R). Navic potkavame veselou tadzickou rodinku. Presvedcuji nas, at jedeme s nimi do Turecka. Odmitame a pan aspon presvedcuje Rytu, at se taky stane muslimem. Vousy uz na to prej ma a staci uz jen jeden smyk a bude hotovo :o)
Zbytek casu travime na netu, pokusem o foceni na autobusaku (pri kterem me hlidac dost nevybirave okrikuje, ze tohle jako ani nahodou), psanim deniku, prejidanim ovocem a sledovanim fotbalu. Autobus smer Tabriz odjizdi neco po jedenacte a my usiname ...

Den 19. - Mashad (den nabozensky)

Cesta busem do Mashadu neni nicim nevyznamna krom toho, ze uz jsem se snad konecne naucil vyspat i v sede. Na autobusak prijizdime nekdy kolem osme rano. Mashad stoji na miste, kde byl kdysi pohrben imam Reza, jeden z Mohamedovych potomku. Na tom miste byla postavena svatyne, k te se zacali sjizdet poutnici a za par stoleti a po nekolik prestavbach z toho vznikla dvou a pul milionova metropole.
Na autobusak prijizdime kolem osme rano. Orientace je celkem jednoducha. Uprostred mesta je obrovsky komplex mesit kolem svatyne a vsechny cesty vedou k ni. Nasedame tedy na mestskou a za pet minut jsme v centru. Na dohled od nas zari zlata kopule hrobky a dva minarety ze zlatych cihel. Nejdriv ale hledame, kde smenit par dolaru, protoze potecha tela a snidane je prednejsi nez potecha ducha. Na ulici potkavame smenarnika - chlapika s kapsy naditymi milionama rialu a vcelku v dobrem kurzu menime. Zaroven potkavame znamou veleprijemnou rodinku ze Sari, od ktere se nam uz pred par dny a o par tisic kilometru dal dostalo pozvani k navsteve jejich domova. Je to pocit, jak potkat stare zname na Vaclavaku.

Okamzite se nas zmocnuji a zvou nas k sobe na hotel na snidani. Setkavame se tak s celou rodinou vcetne pana otce, pani matky a sestry, ktere asi pred hodinu nejaci chuligani ukradli na ulici kabelku. Je z toho chudak jeste cela vedle. Ovsem pri vydatne snidani sestavajici z cerstveho chleba, syra, vlasskych orechu, spousty caje a prijemneho povidani pookrava a na oplatku po nas hazi svyma peknyma kukadlama.
Po snidani se loucime, rodinka miri na policii a my za duchem. U vstupu do posvatneho arealu musime odevzdat batoh a bohuzel i fotak, coz aspon ja prechazim se skripenim zubu. Hned za vchodem se nas ujima chlapik s cedulkou Pilgrim Guide a odvadi nas budovy pro zahranicni poutniky. Tam nahlasujeme svoje jmena a adresy (pry pro statistiku) a oplatkou dostavame dobra dve kila knih o islamu. Pak se nas ujima dalsi pruvodce a ukazuje nam, kam mame jako nemuslimove zakazany vstup. Samozrejme je to to nejzajimavejsi - hrobka samotna a jeji tesne okoli. Aby nam bylo opravdu lito, ze tam nemuzeme, pousti nam aspon dokument o jeji vyzdobe na videu.
Navstevujeme mistni muzeum, kde mimo jine obdivujeme i starou ceskoslovenskou desetikorunu a par nasich postovnich znamek. Pak se chvili courame po nadvorich a sledujeme, jak se stavi soucasne pamatky. Cely komplex je v podstate porad ve vystavbe a neustale se rozsiruje. Jako zaklad vzdycky slouzi ocel a beton, ktery se pak oblepi krasnyma malovanyma kachlickama. Vysledek kupodivu vypada jak mesity postavene pred sto lety. Dnes je statni svatek, druhy ze tri dnu volna a vsude je spousta lidi. Cekame az zacne zpivat muezzin.
Pak se z amplionu zacne ozyvat 'Allah Akhbar' a vsechna nadvori i mesity se zaplnuji. Podle naseho skromneho odhadu tu ted muze byt celkem takovych patnact tisic lidi. Na nadvori, kde jsme my, je asi tak tisicovka predvsim panu a vsichni se spolecne uklaneji k zemi. Je to zvlastni a silny pocit. Vazny,ale celkem prijemny. Tesi me, ze kolem nadvori jsou i zeny, ktere se take modli a nikdo je nikam nevyhani.
Kdyz je po vsem, vracime se pro bagly a odchazime. Musim uznat, ze vzhledem k tomu, kolik lidi tohle misto navstevuje, funguje organizace naprosto skvele a nikde nedokazi k sebemensim konfliktum.
Krome svatostanku ale Mashad nema moc co nabidnout, takze se zastavkou na internet a veceri mirime zase zpet a busak. Po ceste se k nam pripojuje nejaky klucina. Mluvi skvelou anglictinou, trebaze jsme teprve prvni cizinci, se kterymi v zivote mluvi. Chce se pocvicit v konverzaci a tak se nas drzi a snazi se nam ze vsech sil pomoct. Docela se nam to hodi, protoze jsme jaksi neodhadli svatecni napor cestujicich a na nadrazi zjistujeme, ze do Teheranu, kam chceme pokracovat, jsou uz vsechny busy beznadejne plne. Diky klucinovi, jednomu znamenu Nemci, ktery s nami jel vlakem do Iranu a trose stesti se nam nakonec dari listky sehnat. Jsou nechutne predrazene (100 000 Rialu za jeden) a navic na konci autobusu, na lavici, kde neni zadne misto na nohy a neda se poradne oprit.
Ceka nas pekelna noc ve strnule pozici ditete pred narozenim. Nastesti nas po ceste bavi jedna prima rodinka z Tadzikistanu, ktera smeruje pres Teheran do Mekky. Obzvlast jeji hlava, vousaty velmistr valeni, ktery s nami gavari pa ruski a clovek se chechta, jen kdyz se na nej podiva.

Den 18. 29.8.2007 (streda) – den archeologicky

Rano v pul sedme na nas pred hotelem ceka auto, pruvodce z pamatkove straze a prekladatel. V planu je projet blizke archeologicke lokality. Hlavne se podivame na Velkou Gorganskou zed a pamatky s ni spojene a na vykopavky mesta Jorjan, spravniho centra Sasanovske epochy v teto oblasti. Od rana tak jezdime sem a tam asi do dvou odpoledne. Je docela hic a tak to vsechny drobet vycerpava, ale vyklad je paradni a klucina co nam preklada je moc fajn. Dozvidame se dosti o zdi samotne (tez Alexandrova zed ...pozn.Cibik) i o historii tohoto kraje, hodne se ptam i na iranskou archeologii. Docela Irancum zavidim, ze mistni lumpove, co nici a vykradaji pamatky bez pardonu konci v base a navrch dostanou na mistni pomery fakt mastnou pokutu. Nad vsim dli zvlastni polopolicejni straz.
Cela ta legrace nas stala 400 000, ale rozhodne to nebyly vyhozene penize. Problem ovsem byl, ze to byly nase posledni penize. Navic jak se dozvidame od Goliho, kluciny, co nam prekladal, pres stani svatek maj banky zavreno a jelikoz vlada protahla svatek az do patku bude zavreno i zitra a patek je muslimska nedele. Ech!
Goli s nami zustava a s jeho pomoci zkousime vyzdimat bankomat. Lec nase karty se mu nelibi. Menime tedy radikalne plany a misto cesty dal na sever volime pokracovani rovnou do Mashadu, kde se snad bude nechat vymenit.
Za posledni peniz kupujeme listky a to nam jeste Goli musi prispet 10 000. Jsou tri hodiny odpoledne a nas ceka sestihodinove cekani na bus. Ale jelikoz jsme z dopoledne dosti ucapani, ani nam to moc nevadi. Goli ceka celou dobu s nami a behem te doby jsme si fakt dobre pokecali. Pridal se jeste jeden typek co pracuje v mistni autobusove spolecnosti. Opet slysime horekovani na vladu a cely system. Maj to tady docela tezky no. (treba tohohle kluka nedavno zabasli na jednu noc jen kvuli tomu, ze se vedl po ulici se svoji holkou. Vyzvednout si ho museli rodice oproti prohlaseni, ze uz mu to priste nedovoli ... pozn.Cibik) Ve finale nam jeste chlapci kupuji vodni dymku a po kratkem louceni se konecne nalodujeme do ledove vychlazeneho hogobusiku smer Mashad, ve kterem zahy usiname.

Den 17. 28.8.2007 (utery)

Rano vstavame casne, neb v planu je vylet do hor na vodopad. Snidane je jiz pripravena a mily pan telocvikar nas na motorce bere k anglictinari. Cestou se jeste zastavuje u par znamych a chlubi se se svym nakladem. Pak presedame do auta a sup do hor. Vsude opet mraky picknikujich Irancu, ale je jeste brzo, takze hlavni napor teprve prijde. Od parkoviste je to tak pul hodinky cesty krasnym udolim potoka. Lidu jeste vazne neni tolik, tak se muzeme i kochat. Na konci cesty nas ceka krasny vodopad. Chceme mit aspon trochu klidu na koupacku a tak stoupame jeste dal proti proudu doufaje, ze tam lidi nebudou. Je jich tam jen par, ale zase tu neni potok. Konci totiz silnym pramenem asi tak 50 metru nad vodopadem. Cachtame se ve studene vode a je to parada.
Cesta nazpet je uz klickovanim mezi vyletniky, k mestu pokracujeme po svych. Neb nas hostitel neni doma, cas kratime obedem. Telocvikarovu nepritomnost zpusobil bolavy zub, resp. uz jen dira v zubnim profilu. Jen co se vratil, bereme batozinu a sineme si to zase dal.

Dalsim nasim cilem je Gonbat, odkud chceme dal na sever do hor a do pouste.Gonbat je stare mesto s radou hodne starych pamatek, hlavne v jeho okoli. Ve meste je asi nejzajimavejsi tisic let stara vez Mil–e Gonbat , ktera mela byt hrobkou nejakeho mistniho vladce. Je desne vedro. Chvilku odpocivame v parku pod vezi, nez si ji jdem prohlidnou z blizka.

Jelikoz je v prirucce, co mame z Gorganu, je zminka o tom, ze Gonbat je zakladna pro archeologicke expedice co pusobi v teto oblasti, nevaham a strazneho u veze se na to datazuji. Dostavame adresu a za par okamziku uz busime na vrata mistni archeologicke instituce. Otvira nam James, britska studentka archeologie, ktera je tu na vyzkumu se svymi kolegy. Jsme vrele prijati a hned zaciname svitorit o oboru. Kdyz dorazi sef britskeho tymu, dotazuji se, zda-li je mozno navstivit nejake vykopavky v okoli. S tim ale musime pockat na mistniho sefa, pana Omrana.

Kdyz prijizdi, nejen ze nam zarizuje program na zitra a k tomu i hotel, ale zve nas i na veceri. Anglani jsou vesele kopy a dobre se s nima keca. Vecer se pry ve meste chysta nejaka veselice u prilezitosti statniho svatku a esli nechceme jit s nima. Nu tak hura za zabavou.

Jelikoz pusobime jako soucast tymu, i nam se dostava VIP mist v prvni rade, prijeti od guvernera provincie a pokecu s nejakymi hlavouny z pamatkove pece. Pri tom vsem nas kropi fotaky a kamery. Program ma takovy nadech prvomajovych oslav v Horni Dolni. Spousta kecu mistnich funkcionaru jiste o nicem, prolozenych poezii a nakonec folklorem. Turkmenska klasika jeste jde (je uzasna ...pozn.Cibik), ale pak nastupuje elekronicky folk a to je peklo(tohle by ani v pekle nedokazali :-) ..pozn.Cibik).

Jesteze vypadly pojistky a cely prostor okolo veze se hali do tmy. Vzniklou pauzu okamzite vyplnuji dva hudebnici s bubnem a pistalou, coz vyvolava bouri nadseni a vseobecneho divokeho krepceni. Ale to uz jsme pomalu na odchodu. Cestou na zakladnu nam jeste pan Omrani kupuje vsem zmrzku a pak nas nechava sluzebakem dovezt do hotelu.

Startuje veleburzoazni kapitola naseho vyletu. Bydlime totiz v hogofogo hotelu s klimackou, televizi, vlastni sprchou a evropskym zachodem. Pravda za 200 000 rialu (coz jsou pro nas tri az ctyri noci v hotelu podle naseho gusta ... pozn. Cibik). Ale zato jsme vubec prvni zahranicni turisti, kteri hotel navstivili.

Den 16. 27.8.2007 (pondeli)

Do Gorganu prijizdime kolem seste rano a, jelikoz jsme se za tech cca 11 hodin v autobuse moc nevyspali, davame si na autobusaku jeste chvilku sloficka. Vyrazime do centra a cestou, zase po case, navstevujeme hrobku nejakeho imama (Immamzadeh Abdolah .. pozn. Cibik). Pomerne pekna stavba, lec je po zemetrasu v rekonstrukci. Vetsina rekonstrukci, i starych staveb, tu probiha v zelezobetonu, na ktery se pak prilepi krasna schranka z mramoru a glazovanych dlazdic. Kdyby mistnaci byli dorobet peclivejsi, clovek by rozdil asi tezko poznal.
V centru hledame nejaky kram, kde by se nechala poridit podrobnejsi mapa zdejsi provincie Golestanu, lec bez uspechu. Tak si aspon pri sledovani finale mistrovstvi sveta volejbalu hracu do 21 let mezi Iranem a Cinou davame papu. Jako druhou cestu ku ziskani mapy volime nalezeni infocentra. To se pochopitelne nenachazi tam, co uvadi Lonely Planet, ale na druhem konci mesta, coz nam sdeluji vojaci mistni vojenske zaklady, kam se pri hledani omylem dobyvame.
Infocentrum sidli ve stare casti mesta, ktera nejak prezila zemetreseni i jine pohromy a podle ni soudime, ze Gorgan muselo byt velekrasne mesto. Informace, mapu a informacni brozuru nam dava mily pan, ktery umi perfektne anglicky, pac pred revoluci zil asi sest let ve statech. Rec se dostava i na politiku, a jako pokazde slysime, jak to v Iranu stoji za prd, a ze Ahmadinezad je omezeny blb dosazeny rezimem.
Cestou nazpet prochazime paradnim ovocnym trhem a kupujeme neco dobrot. Ty v zapeti konzumujem na nadvori mistni mesity (pry jedne z nejstarsich v Iranu), pricemz se nam dostava pozornosti zdejsiho spravce, ktery nam ukazuje jeji nestarsi cast. Pak se vydavame do Ziaratu, neb dle brozury by tam mely byt teple prameny v klidnem prosteredi. Berem si taxala a smerujem do kopcu. Taxikar je vesela kopa, ale prameny jsou pochopitelne v oblezeni mistnich. Des, jako bychom to nemohli tusit.
Taxikar nam domlouva koupacku a jde taky s nama, ovsem za nase prachy (no co, vlez je 5000 za hlavu). Bezen je narvanej ricicima spratkama, ale stejne je to prijemne osvezeni (a hlavne vyprani trenek ;o) ...pozn.Cibik). Cestou nazpet nam nas dopravce ukaze, kde bydli, a bere nas do bytu sve mamky. Valime se na tlustych kobercich, cucime na satelit a u toho cumlame nanuka. Zaciname tusit, ze tenhle vylet nas bude neco stat. Nicme byt je to paradni, a rozhodne nestal malo.
Nechavame se jeste hodit na stanoviste minibusu, odkud jedem dal. Panacek nas se vsim pojezdem prisel na 100 000 rialu, coz je dosla dost (zhruba tretina pronajmu auta na cely den...pozn.Cibik). Ale zase s nim byla docela legrace. S minibusem vyrazime smer Ali-Abad, kam se dostavame tak hodku pred setmenim.
Jsme docela prejedeni Iranskou pohostinnosti a chceme mit chvilku klid. Hlavne Ciba by uz byl nejradej nekde v kopcich, zachumlanej ve spacaku a cucel na nebe. Nabirame tedy smer hory a uz uz se nam dari opustit mesto (zbyvaji 3 posledni baraky), kdyz u nas zastavuje nejaky typek na motorce a kam, ze to jeko jdeme, a ze v lese je nebezpecno, a ze nas ubytuje ve skole, pac tam uci anglictinu.
Nu coz, zase nas lapili! Ciba sice skripe zubame, ale jdeme s nim. Nakonec vsak nespime ve skole, ale u dalsiho ucitele, tentokrat telocviku, ktery sice neumi anglicky, ale o to vic je pohostinejsi. Posila zenu s ditetem k rodicum a chysta nam spani. Jeste se objevuje anglictinar a tak dve hodky kecame. Taky nadavaj na vladu, ale ti blbouni si preji, aby jim od ni pomohl Bush. Nema smyslu jim vysvetlovat, co je to za idiota a tak tem dvema odpoustime.